Obsah
Současnost obce
Obec Dolní Hbity se rozprostírá v okrese Příbram uprostřed hezké, lesnaté, kopcovité a turisticky zajímavé krajiny. Rozloha správního území činí 2568 ha, počet trvale žijících obyvatel bylo k 30. 06. 2015 866. Spádovou obcí jsou Dolní Hbity s více jak 300 obyvateli, kde se také nachází základní škola s devíti ročníky, mateřská škola, kostel, hřbitov, kulturní dům, sportovní areál tvořený fotbalovým a volejbalovým hřištěm. V Dolních Hbitech a Jelencích je vybudována kanalizace odpadních vod. První písemná zmínka o obci je z 19. května 1325.
Do správního území obce patří i další obce: Luhy, Jelence, Káciň, Nepřejov, Horní Líšnice, Kaliště a Třtí.
Správní území je členité s výrazným podílem lesů a trvalých travních porostů. V letním období je vhodné zejména pro provozování turistiky a cikloturistiky. Vede zde množství turistických tras, které se zde různě kříží. Údolím Líšnického potoka pak vede mezinárodní cyklostezka. Společně s údolím Vápenice patří mezi turisty hojně navštěvované lokality, zejména pro svoji malebnost. Území obce je zasazeno do krajiny středního Povltaví. Množství polních a lesních komunikací je místy lemováno drobnými sakrálními stavbami.
Za zmínku stojí novorománský kostel Sv. Jana Křitele v Dolních Hbitech, který je dílem známého projektanta Mockera, jež se mimo jiné podílel na výstavbě chrámu Sv. Víta v Praze. Kostel byl slavnostně vysvěcen 24. dubna 1875. Před kostelem vyrůstá památný jírovec statného vzrůstu. V obci se nacházejí i další památné stromy - smrk za koupalištěm v Luhách a obrovský dub na soukromé zahradě v Nepřejově. V obci Luhy a Jelence se zachovalo několik dřevěných roubených staveb. Káciň vyniká dosud nenarušenou venkovskou architekturou. Kdo se vydá směrem k Vltavě, neměl by si nechat ujít překrásně malebnou, kopcovitou část obce svažující se od Horního Třtí směrem k Vltavě.
Nejvýznamější památku v obci představuje novorománský kostel Svatého Jana Křtitele na poušti.
Kostel zasvěcený svatému Janu Křiteli patří k dominantě obce při pohledu ze všech světových stran a dává jí její charakter. Od roku 1998 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
V obci představoval kostel vždy nejvýznamnější památku. O prvním kostelíku jsou zmínky již z doby kolem roku 1368 a po husitském zpustošení byl obnoven v roce 1597. Jeho původní podoba se nezachovala, neboť pro svoji nedostatečnost v šedesátých letech 19. století zbourán a začala výstavba kostela nového, a to podle projektu významného českého architekta Josefa Mockera, který se významnou měrou podílel na dostavbě pražského chrámu sv. Víta.
Kostel byl vysvěcen 24. dubna 1875 kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem. Zavítal sem i první prezident českého státu T. G. Masaryk, arcibiskup Dr. Josef Beran a kardinál František Tomášek.
V padesátých letech a v období socializace vesnice nebyl prakticky vůbec opravován a udržován. Při bouřce dne 26. ledna 1968 ( ! ) uhodil do hlavní věže kostela blesk a z 36 metrů vysoké věže uhoželo 6 metrů. Jen díky obětavému zásahu místních, okolních a příbramských hasičů se kostel podařilo zachránit před větší škodou. Věž byla ještě v letních měsících roku 1968 opravena, ale škody vznikly i na vnitřním vybavení (hodinách, varhanech atd.), střešní krytině a dřevěných stropech. Hlavní opravy bylo možné zahájit až v roce 1992/93, kdy byla provedena za přispění obce oprava větší části střechy a malé věže. K opravě hlavní věže a části stropů došlo v r. 1999.
V letech 2004 - 2005 byla pořízena nová fasáda kostela. V letech 2010 - 2015 došlo postupně k rekonstrukci oken kostela. Obnovená vitrážová okna jen podtrhla krásu novorománské stavby. Ve výhledu je rekonstrukce střešní krytiny a malé věžičky nejlépe v duchu původní břidlicové střechy.
Kostel před rekonstrukcí Kostel po rekonstrukci
Varhany v kostele
Autorem a výrobcem varhan je renomovaný pražský varhanář Karel Vocelka. Poměrně veliký nástroj o dvou manuálech a 16 rejstřících se stal ozdobou kostela. Nástroj nevyžadoval po desetiletí kromě čištění prakticky žádnou větší opravu. Velkou ztrátu však způsobila I. světová válka. Po rekvizici (násilném zabavení) 2 měděných bubnů v roce 1915 došlo bohužel i na varhanní cínové píšťaly. Podle dekretu měly být rekvírovány prospektové (průčelní) píšťaly všech varhan po roce 1850 kromě těch, které byly umělecky cenné nebo které by byly po rekvizici píšťal zcela nepoužitelné. Zdejší varhany se bohužel nepodařilo „zaškatulkovat“ do žádné z kategorií. V únoru 1918 přijeli zaměstnanci varhanářské firmy Em. Š. Petra a vyňali z varhan prospektové píšťaly o váze 126 kg. Farář se ještě pokusil je zachránit a zasadil se, aby píšťaly nebyly sešlapány do beden a po několik měsíců přes hrozící potrestání otálel s jejich odesláním až do srpna. V srpnu, když již hrozilo, že je bude muset pod pohrůžkou násilí vydat, je nechal sešlapat, ale taktikou opakovaných dotazů a zdržováním přečkal materiál píšťal až do konce války. Po roce 1918 počkal farář, až stoupne cena cínu a materiál z píšťal prodal hornímu eráru v Příbrami za 9 600 Kč.
Nové píšťaly – ale již jen zinkové – dodala firmy Em. Š. Petra v listopadu 1920 za 3 500 Kč, varhany vyčistila a naladila za 1 380 Kč a za stravu varhanářů na 10 dní (300 Kč). Zbytek peněz pak byl uložen na účet na opravy kostela, „které by úřady nepovolily“. Tyto peníze byly po roce 1948 nejprve obstaveny (účetně stále vedeny) a následně znehodnoceny při měnové reformě v roce 1953. Roku 1969 opravil varhany Miroslav Heger st. z Hořovic.
Nádherný nástroj s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi, vyniká kvalitou použitého materiálu – dřeva i cínu a zejména vynikajícím dílenským zpracováním. Ušlechtilý tón principálů umocňuje prostor s dlouhým dozvukem, zvukově pozoruhodné jsou i flétny a smykavé rejstříky.
V roce 2014 proběhla generální rekonstrukce varhan v rámci projektu Varhany znějící.
V našem okolí naleznete také 3 památné stromy: